Rybolov v Jižní Koreji 2016

  V roce 2016 jsem pracoval 6 měsíců v Jižní Koreji. Bydlel jsem ve městě JINHAE-GU (50 km od BUSANu) v pronajatém domě asi 300 metrů od moře.

  Jak jsem věděl již z předešlých návštěv Jižní Koreje, Korejci milují rybolov a jsou velmi dobří rybáři. Dalo by se říci, že je to jeden z jejich národních sportů a na ryby chodí všechny generace. Hlavně v pátek a v sobotu chodí na ryby k moři celé rodiny a rybolov spojují s piknikem a s dobrým jídlem a pitím. Mají rádi pivo a sodžu (alkohol z rýže). Můj rybolov v Koreji se postupně vyvíjel a prošel několika etapami, které se od sebe výrazně lišily. Můj původní záměr byl věnovat se pouze mořskému rybolovu, a to hlavně vláčení (v České republice preferuji muškaření a vláčení).

Hned po příjezdu, koncem května, jsem obešel moře, abych zjistil, kde a jak se chytají ryby. Ryby se chytaly v podstatě úplně všude, ale byl jsem nemile překvapen způsobem rybolovu a velikostí ryb. Všichni chytali na těžko (zátěž 16-20gr + 2-3 návazce) a na žížaly (korejsky „miki“ – sea worms). Výjimečně chytali na kousky masa. Chytalo se na těžko, jako na feeder nebo na splávek. Velice oblíbené je chytání bičem (prut bez navijáku) na splávek nebo na nástrahu vlečenou pomalu při dně – to se mi líbilo. Jejich další oblíbenou, v Koreji povolenou technikou, je podsekávání ryb. K tomuto účelu se prodávají speciální skládací trojháčky se zátěží. K podsekávání se používají dlouhé pruty. Toto byla jedna z věcí, co mi vadila. Nedalo se na to ani koukat. Tímto způsobem chytali hlavně cípala. Cípal je ryba, která se v moři hojně vyskytuje, ale je nechytatelná – jinak než podseknutím jsem ji ulovit neviděl. Navíc by se dalo říci, že v podstatě rybáře provokuje tím, že občas skáče nad hladinou a dává najevo svoji přítomnost.

Zkoušel jsem vláčet, ale bez úspěchu. Koupil jsem si jemný teleskopický prut 5,3 m a chytal na vlasec 0,18-0,20mm. Chytal jsem na „miki“ jako na feeder. Záběrů bylo hodně, ale dvě věci mě zklamali. Za prvé jsem hodně záběrů nesekl. Místní chytali tak, že čekali, až se ryba „oběsí“ sama – to bylo nakonec nejúčinnější. Za druhé mě zklamala velikost ulovených ryb. Ryby byli max. do 25 cm – a to už byly veliké. Pozoroval jsem okolní rybáře, a nikdo nechytal větší, ale přitom byli spokojení. Mohu říci, že za celou dobu, co jsem rybařil na moři, jsem neměl na prutu rybu, kterou bych nemohl zdolat z důvodu její velikosti. Přitom jsem chytal na vlasce 0,14-0,20mm. Nejcennější úlovky na „miki“ byly kambaly a úhoř. Tento způsob rybolovu mi vůbec neuspokojoval a posléze ani nebavil. Chodil jsem kolem moře a hledal něco nového, zajímavějšího. Hledání se vyplatilo.

Na lovu kalamárů

V noci jsem viděl, že rybáři začali lovit se splávky, které svítily nebo dokonce blikaly. Splávky měli převážně žlutozelenou nebo červenou barvu. Fungovaly (svítily) na bázi chemického světla nebo LED svítilny na baterii. Splávky byly na hladině nebo pod hladinou v blízkosti nástrahy. Jako nástrahu používali miki, rybí maso nebo malé woblery pro lov chobotnic a kalmárů. Všichni chytali kalmáry. Mě se nejvíc líbil lov na malé woblery – vertikální vláčení. Místní rybáři vláčeli hlavně pomocí bičů. Koupil jsem si dva malé woblery na kalmáry. V noci jsem byl asi 8x u vody a pokoušel jsem se ulovit kalmára. Ale bez úspěchu. Chytat na maso jsem nechtěl – to bylo trochu úspěšnější, jak mi radili místní rybáři. Nakonec jsem lov kalmárů vzdal i když se mi podařilo jednoho vyvláčet - nebyla to moje krevní skupina.

Vláčka a kalchi

Koncem června jsem našel u moře partu pěti vláčkařů. Vypadali jako „profící“. Chytali „mikrovláčku“ na pruty o délce 2,2-2,7 m, gramáž 3-5gr. Hned, jak jsem je viděl, tak jsem z nich nespustil oči. Pořád jsem čekal, co jim zabere, co vytáhnou z vody. A dočkal jsem se! Jeden z nich vytáhl z vody během deseti minut tři krásné stříbrné hadovité ryby. Divoce se zmítaly na háčku a v podvečerním světle vypadaly tajemně. Nikdy jsem takovou rybu neviděl. „Tu chci chytit!“ – to bylo jednoznačné rozhodnutí. Ještě jsem absolvoval tři vycházky k moři, abych zjistil potřebné rybářské náčiní, nástrahu a způsob rybolovu. Koupil jsem si vláčecí prut 2,4m 0,5-3,6 gramů. Na navijáku jsem měl cívku s vlascem 0,14mm. Rozhodl jsem se pro vláčecí nástrahu sytě červené barvy (malinko do fialova) a jigové hlavičky 1,5 – 3 gr, které mají očka z obou stran. Dají se navázat, aby háček směřoval dolů i nahoru. A večer jsem na ně vyrazil. Měl jsem vypozorováno, že tyto tajemné ryby berou hlavně v noci. U vody byl pouze jeden vláčkař. Začal jsem vláčet, ale nic. Ani kolega vedle neměl nic. Ten za chvíli zabalil a chtěl odejít. Já jsem šel tak trochu drze za ním a ukázal jsem mu mojí nástrahu, aby mi řekl zda chytám dobře. On se zasmál a ukázal mi, že nástrahu musím trochu zkrátit, aby nebyla tak dlouhá a jigový háček mám navázat háčkem dolů. Později jsem pochopil proč. Cílové ryby měly tvrdé patro a lépe se zasekly za spodní čelist. Já pokračoval v rybolovu. Při jednom náhozu, když jsem čekal, až nástraha propadne, jsem měl záběr. Vytáhl jsem krásnou magickou stříbrnou rybu. Doma jsem zjistil, že je to tkaničnice (korejski „kalči“). Rybolov tkaničnic je krásný. Dalo by se to přirovnat k chytání okounů. Po záseku a těsně před vytažením z vody se tkaničnice dokážou urputně bránit a klást odpor. Velikost mých úlovků se pohybovala od 40 do 60 cm. Nejvíce jsem chytil za večer 33 kusů. Na moři daleko od břehu se dají chytit i tkaničnice 2 m dlouhé – to musí být nádhera. Při lovu „kalči“ se mi podařilo vyvláčet kalmára i makrelu. „Kalči“ nejvíce braly v druhé polovině července. Koncem srpna už přestaly brát a chytaly se pouze výjimečně.

Na konci září jsem zkusil jít vláčet „kalči“, ale žádný záběr jsem neměl. Kromě mě to zkoušeli už jen dva rybáři. Ale u břehu jsem pozoroval jednoho rybáře, který měl pouze dlouhý podběrák. Jak jsem později zjistil, chytal jím chobotnice, které připlouvají ke břehu těsně pod hladinou. K mému překvapení se podběráku vůbec nebály. Největší vážila odhadem okolo jednoho kilogramu. Během hodiny chytil asi čtyři chobotnice. Já viděl u břehu dvě – kdybych měl podběrák, mohl jsem být bohatší o další zajímavý úlovek.
            Rybolov na moři se vracel zase k chytání na těžko a na splávek, na maso a „miki“. K tomu jsem se už nechtěl vrátit. A to byl důvod, proč jsem začal novou kapitolu rybolovu v Jižní Koreji.

Jezero Junam

Můj kolega, který byl se mnou v Koreji, chtěl chytat kapry. Ti se tady prodávají na tržišti a nejsou žádnou vzácností. Proto jsme se zeptali korejských kolegů v práci, kam se dá vyrazit na kapry. Ale to jsme vůbec netušili, co nás čeká za rybářské dobrodružství. Cíl byl určen: Junam reservior – jezero o rozloze cca 600 hektarů, kde se provozuje lov kaprů – dle informace korejského kolegy, který je polorybář – sváteční rybář. Už samotný příjezd k jezeru byl přinejmenším překvapující. Na navigaci byla znázorněna voda, ale nebyla vidět. Viděli jsme pouze hustý porost vodních rostlin. Později jsme zjistili, že je téměř celá vodní plocha pokryta rostlinami.

Našli jsme místo, které nám kolega označil jako „fishing point“. Zde se však nacházela pouze opuštěná rekreační budova, která byla částečně poškozená a minimálně dva roky opuštěná. Vodní plocha v okolí byla nechytatelná díky množství vodních rostlin. Prostě šok. Ale nevzdali jsme se. Jeli jsme dál a hledali nějaké vhodné místo pro rybolov. Po nějaké době jsme narazili na slepou cestu, na jejímž konci náš čekal rybářský sen.

Potkali jsme zde tři mladé Korejce, kteří rybařili. Ale divil jsem se jak – vláčeli povrchové nástrahy – ryby a žáby s úpravou pro chytání v zarostlých vodách – háček je v podstatě schovaný v těle nástrahy. Vláčení na hladině miluji. Kluci se chtěli před námi ukázat a během 10 minut měli záběr – chvíli zdolávali black basse okolo 40cm na žábu a potom jim spadl. Pochlubili se nám, že toto místo je vhodné na chytání velkých black bassů (okounek pstruhový). Místo jsme několikrát navštívili – max. black basse jsem chytil 41 cm (viděl jsem chytit 44 cm). Také jsme chytali na „miki“, ale pouze slunečnice pestré. Ve vodě jsem viděl velké kapry. Jednou se mi poštěstilo zahlédnout místního rybáře, jak přiváží úlovek z nastražených sítí. Měl velké kapry a hadohlavce skvrnité – krásná ryba, do které jsem se hned zamiloval. Náš další cíl byl jasný - kapr a hadohlavec.
Začátkem října jsem odcestoval na deset dní domů. Po návratu do Koreje jsme bohužel zjistili, že místo, které jsme pracně našli, je nevhodné k rybolovu – voda klesla o necelý metr a nedalo se chytat – black bassové i kapři zmizeli. Také vám musím vysvětlit, jak to vlastně je se zmíněným jezerem a „fishing pointem“. Před dvěma lety se zde změnil zákon a rybolov je na celém jezeře zakázán. V podstatě jsme až po dlouhé době zjistili, že všichni pytlačíme, včetně korejských rybářů. Ale ti pravděpodobně věděli, že je zde rybolov zakázán, akorát si s tím nedělali žádné starosti. Jezero funguje jako ptačí rezervace. Tím skončila další etapa rybolovu v Koreji, ale ne na dlouho.

Pokračovali jsme v hledání nového vhodného místa na tomto jezeře. Ujeli jsme pár kilometrů a našli poměrně velkou vodní plochu bez rostlin. Místo jsme prošli. Našli jsme tu rybářské vlasce, splávek i vláčecí nástrahy na black bassy. Také jsme na břehu našli něco jako rozdělané těsto na kapry. V blízkosti byl malý obchod s potravinami, kde byl rybářský koutek s kukuřicí a krmítkovou směsí – vše na lov kaprů. Rozhodnutí bylo jasné – zkusíme kapry. Přípravy byly veliké. Odpoledne jsme přijeli k vodě a začali chytat. Ani ťuk! Kapři se objevovali, ale žádný záběr. Já jsem podlehl svojí vášni. Opustil jsem prut na kapry a zkoušel vláčet. Nejdříve jsem chytil dva malé bassy. (Musím dodat, že na tomto místě se dalo vláčet ve vodním sloupci, nemuseli se za každou cenu používat povrchové nástrahy).

Tarponi

A před setměním to přišlo! Útok na nástrahu, zásek. Zdolal jsem stříbrnou rybu, která se podobala rybě žijící v moři – tarponu. Ryba měřila 57cm, vážila odhadem do 2 kg. Po setmění jsem chytil ještě jednoho – 64 cm. Na internetu jsme našli, že by to měl být river tarpon - česky kulter červenoploutvý (Chanodichthys erythropterus). Na daném místě jsme jich vyvláčeli ještě několik. Posledního jsme ulovili 5. listopadu. Také jsme vyvláčeli několik krásných black bassů – max.47 cm. Proti moři úplný ráj.
Stále jsme se nechtěli vzdát kaprů. Ale bez úspěchu. Kapři nám nebyli souzeni. Při jednom odchodu od vody (po 9 hodině večer) jsem potkal dva rybáře, jak jdou chytat. Vypadali jako dobrý plavačkáři. Tak jsem je sledoval a chvíli s nimi mluvil – chytali každý na několik bičů cca 4 m od břehu na kukuřici a žížaly. Když jsem se zajímal, co budou chytat, tak mi ukázali fotku na mobilu – byl to kapr nebo karas – nebylo to jednoznačné - fotka byla malá a byla tma, a já nechtěl moc otravovat. Posledního black basse jsme ulovili 20.listopadu – měl 45 cm, byl krásný. Potom se zavřela voda, ryby se přestaly ukazovat a přestaly brát.

Při jedné s posledních docházek jsem se dal do hovoru s místním rybářem. Bylo vidět, že chytat umí. Ptal jsem se ho, zda je na tomto místě možné ulovit hadohlavce. Rybář mi potvrdil, že toto místo je ideální pro jejich lov, ale berou pouze v létě. Ukázal mi v mobilu několik fotek svých úlovků hadohlavce. Zabrali mu na povrchovou nástrahu – žábu. To musela být krása.

Poslední víkend před odjezdem, týden před Vánoci, jsme se šli rozloučit s vodu, s jezerem Junami. Vyhlídky na úspěch byly malé. Kamarád v autě pronesl památnou větu: „Doufám, že se s námi Junami a bassové důstojně rozloučí“. U vody nikdo nebyl. Bylo chladné, ale slunečné počasí. Vůbec žádný kontakt s rybou. Když jsem měnil nástrahu, tak jsem slyšel: „Už ho mám“. Ryba začala skákat nad vodu. Za chvíli jsme věděli, že je to krásny black bass. Bojoval a nechtěl se vzdát. Po vylovení jsme zjistili, že jsme si udělali malý rekord: black bass měl poctivých 48cm. Prostě krása a nádhera. Rozloučení jak má být. Dalo by se říci až kýčovité rozloučení.

Tímto pro mě skončil rybolov v Jižní Koreji v roce 2016. Ale asi není problém, uspořádal rybářskou výpravu Jižní Korea 20XX. Letenka se dá koupit do 20 tis. Kč a letíme. Berte to jako výzvu – nebo krásný malý rybářský sen.

Ostatní zajímavosti od vody, co nejsou v článku:

• Zátěže se vyrábí z ocele a ne z olova.
• Všude kolem vody se dá najít od rybářské bižuterie až po rybářské pruty. Našel jsem dva funkční teleskopické pruty. Zvykem bývá si koupit hotový návazec se zátěží a třemi háčky. Návazec navázat u vody před zahájením rybolovu. Na konci rybolovu návazec ustříhnou a nechají ležet na břehu, podobně jako jiné věci. Toto je další věc, co se mi nelíbila.
• Pokud chytají na bič, dá se vidět rybář, který chytá najednou na 7 bičů. To jsem viděl i v televizi. V tomto jsou mistři. Mají rádi chytání na splávek.
• Při vláčení black bassů hodně používají multiplikátory (místo smekacích navijáků). To se mi moc líbilo.
• Hodně často při vláčení drží prut v levé ruce a kličkou navijáku točí pravou rukou. Ale nahazují pravou rukou. Když nahazují, tak si přehodí prut do pravé ruky, nahodí a vrátí prut do levé ruky. To vypadá nepřirozeně.
• Povolení k rybolovu – na moři být nemusí a všude jinde jsem v podstatě pytlačil jako všichni ostatní Korejci.
• Denní čas rybolovu – u vody byl pořád někdo. Na moři se chytá hlavně v noci. Pořád někdo přichází a odchází. Odcházel jsem od vody o půlnoci a na ryby zrovna přijela mladá rodinka s malým klukem.
• Jednou jsme byli chytat na moři na „seahouse“ (plovoucí dům na moři). Vše bylo hezké, pouze rybolov na těžko na „miki“ a úlovky malé – kambaly, úhoř, ... – ale vše malé do 25 cm.
• Black bass není původní ryba. Korejci je rádi chytají, ale po ulovení je zahodí do trávy – dalo by se říci, že je nenávidí. U konce pobytu jsem se všimnul, že na trhu prodávali black bassy okolo 40 cm.
• Všechny ryby, co jsem viděl ulovit na moři, tak skončili v tašce na úlovky (plastová krabice s víkem) – na moři se ryby nepouští.
• Na jezeře jsem viděl ulovit pouze black bassy – ty místní házeli do trávy nebo nám je dali na jídlo. Na břehu jsme také našli pohozené river tarpony. Kapry a hadohlavce mají rádi – ti se dají běžně koupit na trhu.

 Ryby v kuchyni

• Kambaly – výborné bílé maso, ryba vhodná na grilování.
• Tkaničnice („kalči“) – vhodná na rybí saláty, na slanečky, naložit na kyselo.
• Black bass – po mlynářsku nebo přírodně na pánvi na másle pouze s kmínem – jako okoun říční. Místní ho moc nejí – oni je nenávidí.
• Tarpon – na kyselo je dobrý - trochu tučná ryba, která má hodně kostí.

Josef Volena