Rybářský den na táboře u Drahotínského rybníka

Výborná parta z hasičského sboru v Plzni - Skvrňanech již po mnoho let pořádá úžasný dětský letní tábor v lese u Drahotínského rybníka. Děti bydlí ve stanech s podsadami, k dispozici mají dvě hřiště, bazén s filtrovanou vodou a hlavně zázemí s budovou kuchyně, sociální zařízení a hlavně pěkné jídelny, která slouží i jako společenský sálek. Hasiči tábor pořádají ve spolupráci se spolkem IRIS (to byl název první plzeňské zoologické zahrady, která bývala v místech, kde je dnes LIDL u zimního stadionu a sahala až do parku dolů k řece) a se současnou ZOO Plzeň. Pořadatelé se starají dětem o pestrý program, který byl letos na téma rukodělných činností. Jako jedna z nich byla vybrána i rybařina, protože, ač se to na první pohled nezdá, vyžaduje velkou manuální zručnost. Pan Hykeš jako představitel IRISU oslovil předsedu odboru mládeže Západočeského územního svazu ČRS Jiřího Podskalského, zda by byl s kolegy ochoten připravit program na toto téma. Ten dal dohromady malý tým, který se akce ujal. Na akci přijeli ve složení Jiří Podskalský, Václav Louda, který je trenérem reprezentace mládeže v LRU plavaná, Míla Stach – velký náčelník, který to s dětmi umí, jeho dva synové Jakub a Vojta a jejich kamarád, přemýšlivý a všestranný rybář Ruda. Díky výborným vztahům se Správou statku Města Plzně bylo dětem umožněno zachytat si ryby na Drahotínském rybníku. Rybáři přivezli všechno potřebné vybavení (byly toho hory), aby dětem něco ze svých dovedností předvedli. Ukázali, jak se navazují a připravují rybolovné sestavy, přípravu krmiva, která také není tak jednoduchá, jak se zdá, a způsoby vnadění, včetně nastřelování zakrmovacím prakem. Obzvlášť ta střelba sklidila velkou pozornost. Všichni si to vyzkoušeli. Následoval perfektní rybolov, kdy si každý mohl vyzkoušet chytit rybu, převážně vypasené karasy stříbřité (i kilové) a občas kapra, vesměs vánoční velikosti. Některé děti prokázaly mimořádnou šikovnost, ke konci už dokázaly rybu zdolat s jemným feederovým náčiním, další spolupracovaly při podebírání. Vrcholným úlovkem byl majestátní amur bílý, odhadem tak šestikilový. Děti byly poučeny a vedeny k šetrnému zacházení s rybami a mnoho z nich se zajímalo o to, jak se stát rybářem. Tak uvidíme.

Další částí prezentace ÚS ČRS byly zábavné disciplíny na suchu, které mají úspěch na rybářských kroužcích. Také nechyběla poznávačka pětadvaceti ryb, patnácti živočichů a patnácti rostlin, tak jak se to dělá na Zlaté udici. Tady to měly děti za úkol v týmech a k dispozici měly internet. I tak si ale s poměrně těžkými úkoly poradily velmi dobře a pro ty se vztahem k přírodě to bylo přínosné.

Následovala ukázka rybářské královské disciplíny – muškaření. Sice na suchu, ale děti si hody s chutí vyzkoušely. Pak už byla na řadě ukázka rybářských řemesel, vázání mušek a zpracování ryb. Jirka předvedl vybavení potřebné k vázání. Tato jemná práce by mohla být dobrou přípravou pro budoucí chirurgy. Vázání zaujalo hlavně děvčata, kterým se moc líbila paví a bažantí péra, pestrobarevné nitě a korálky. Vše ještě umocnilo poznání, že se takhle dají vyrobit krásné náušnice nebo ozdoby do vlasů. Chlupaté bříško z páva, červený chomáček a zrzavé nožičky rudořitek taky sklidily úspěch a řada dětí dostala mušku na památku. Závěrečným aktem byl popis usmrcení ryby a ukázka jejího zpracování do kuchyně. Důležitá je filosofie, jestli si rybu ponechat a usmrtit, nebo ne. Není nic strašného, když si ulovenou rybu ponechám, zbavím života a zužitkuji. Není tím myšleno krmení domácího zvířectva nebo prodej do restaurace, ale vlastní konzumace zdravého rybího masa. Nemorální je především ponechat si více ryb, než spotřebuji a nejsmutnější je, když se nakonec úlovek musí vyhodit. Jiří s Václavem předvedli dětem filetování kapra, doprovázené výkladem, jak to dělají a jak to musí odsýpat v Norsku na fjordech. To, že sladkovodní rybu jedí jen na Štědrý den, dětem neprozradili.

Den uběhl jako nic, při společném rozloučení předal Jiří lovkyni, která ulovila největší rybu – amura, na památku velkou medaili, krásný litinový odlitek s motivem okouna.

Na rozloučenou naučili rybáři děti svůj pozdrav a společným hromovým „Petrův zdar″! se se slzou v oku rozloučili.

Tak zase někdy…

Jiří Podskalský