Příměstský rybářský tábor - rybáři o prázdninách nespí, aneb poznej krásy nočního rybolovu

To si tak sedne v březnu parta nadšenců cechu rybářského a začne převalovat myšlenku, co uděláme o prázdninách pro ty naše začínající rybáře a rybářky. Padají rozličné návrhy od nic nedělání až po příměstský tábor. Možná, že se podivíte, proč už v březnu, když tábor je až v červenci?  Odpověď je jednoduchá. Podávají se přihlášky o dotační tituly, žádá se o peníze od sponzorů, domlouvají se termíny na zábor rybníků od našich mecenášů, bez kterých se celá akce neobejde. Pak se čeká, jak to dopadne. Tento rok byl záludný. Málokdo měl tušení, jak porostou ceny a jak celou situaci ukočírovat.  Možná, že si řeknete, tak třeba zakalkulujte částku 2 500 Kč na osobu a bude to možná i s výdělkem, ale touto cestou jít nechceme. Důvod je prostý. Pro rodinu s dvěma rybáři se částka vyšplhá na 5 tisíc Kč a to už je v době zdražování a nejistoty velký peníz. To není ta správná cesta jak dětem přiblížit krásy nočního rybolovu. To jsem jenom tak trochu odbočil a naznačil zákulisí příprav, jak se všechno vaří, než to propukne.

Tentokrát jsme si vzali větší porci.  3. rybářský příměstský tábor byl zahájen v červenci tohoto roku za účasti hojného počtu dětí, kterých bylo dvacet šest a potřebných šesti vedoucích. Plán byl jednoduchý, strávit co nejvíce času na rybách, předat dětem co nejvíc zkušeností a hlavně si tábor pořádně užít.   První den jsme strávili na rybníku pod lesem Vysoká, který nám zapůjčil k rybářským  radovánkám František Glatner. Sluníčko ten den pálilo o sto šest a ukočírovat tolik dětí, aby dodrželi pitný režim a neseděli na přímém slunci, to byl opravdu výkon. Kupodivu se i přes to všechno dupání a řvaní zadařilo. Podařilo se zdolat několik štik, okounů, perlínů, kaprů a ostatních druhů a tím vykouzlit úsměvy na tvářích našich malých rybářů.

Úterý se nesl v duchu výletu na nedaleký soukromý rybník ve Vstiši, korunovaný přespáním u vody pod přístřeškem. Pro některé rybáře to bylo poprvé v životě, kdy mohli přespat u vody a chytat přes noc. Náš dlouholetý mecenáš pan Čmolík nám pronajal zdarma část rybníku. Celý den se jednotlivé skupinky předháněly a špičkovaly se navzájem velikostí a množstvím ulovených ryb, a že se jich chytlo. Pro některé, kapr vážící 8kg, byl rybou trofejní. Po vydatném obědě, jsme si drobet odfrkli a pak se vrhli na postavení přístřešku pro noční přespání. Jo, na rybách tam to utíká. A než jsme se nadáli, tak tu byl večer, večeře a večerní hygiena. Budete se možná divit, ale pokud děti nemají u sebe telefony a ostatní vymoženosti, usínají poměrně brzo. Jenom co slunce zapadlo za obzor, už se pomalinku šouraly do přístřešku a hledaly si místečko na spaní. Popravdě to dopadlo tak, že většina dětí zalezla do spacáku a jediní kdo zůstali sedět venku byli zmožení vedoucí. Já jsem pro zasmání mohl prohlásit “poznej krásy nočního rybolovu“ a šli jsme taky spát.

Druhý den se nesl v podobném rytmu jako den předešlý. Horko bylo na padnutí. Došlo na koupání a ostatní vodní radovánky. I na tradiční barvení trika se dostalo. Tentokrát jsem si pro ně připravil obrázek Kostěje. Pro některé děti to byla nová zkušenost, jak si vlastnoručně ozdobit triko, pro nás to bylo vzájemné otestování dovedností, že jsme to z Adrianem nezapomněli. Dalším zpestřením byl výlet do Vstiše na hřiště, na pořádnou dávku zmrzliny a limonády. Večer jsme ukončily jak jinak než bojovkou. I tentokrát se nám podařilo napálit ty, co se už považovali za zkušené a ti mladší a neznalí, si posunuli svojí vnitřní laťku zase o stupínek výš. Ta hrdost, co jim zářila v očích, že to zvládli a neměli u toho maminku za ruku, je k nezaplacení.

 Ve čtvrtek jsme se probudili do poměrně chladného rána. Naši malí rybáři lezli ve spacácích z pod plachty jako píďalky. Někteří si, ale pochrupávali dál až do příjezdu snídaně. Čerstvé koblížky se rozvoněly a vytáhly z pelíšků i zarputilé spáče. Bohužel byla hlášena prudká změna počasí, a proto jsme museli přistoupit k nouzovému řešení a ukončit tábor trochu dřív, než jsme plánovali.

Poslední den našeho tábora jsme zamířili směr Radbuza, pod čistírnu odpadních vod v Dobřanech. Tentokrát to zas tak velké překvapení nebylo. Pod tlakem rodičů jsme zveřejnili dopředu plán akcí a stejně by to někdo v pondělí vykecal.

 Jo rafty to je zajímavá věc, nejdřív je to velký a těžký nevzhledný balík, ale po připojení pumpy nebo kompresoru se z toho stane něco, co vám vykouzlí úsměv na tváři. Překotná nafukovací akce, kdy se zapotili i vedoucí jednotlivých plavidel, navléknout záchrannou vestu a hurá na Radbuzu. Plavit se na raftu s partou, která viděla raft a pádlo jenom z obrázku nebo televize, je někdy velká zábava. O tom Vám může vedoucí Petr něco povyprávět, než zkrotil tu svou partu nezbedů… i krůpěje potu jsem zahlédl na jeho čele. Než jsme si stačili osvojit trochu té techniky vodáckého umění, už byl na dohled jez u mlýna a pak nás čekal další jez ve Lhotě a pak rychlá svačinka a vodní radovánky.  Po přenesení jezu ve Lhotě nás čekala poměrně klidná plavba zpestřená občasným koupáním a vzájemným pošťuchováním.  Celkovou trasu jsme zvládli bez větších úrazů, až na to natržené ucho. Jojo, utržené třpytky na stromech, to je záludná a nebezpečná věc.   No a při sjezdu jezu v Liticích jsme se dočkali i toho vodáckého adrenalinu.

Po takové akci si naši malí rybáři zasloužili pořádný oběd. Ten všichni s velkou radostí zbaštili v nedaleké restauraci u hřiště v Liticích.

Tak to je jenom malý zlomek toho, co jsme s malými rybáři na táboře zažili. Na našich webových stránkách jsme umístili spoustu fotek. Pokud budu mluvit za nás za vedoucí, tak nás nové zkušenosti popostrčily o trochu dál a přesvědčily v pokračování našeho snažení. Na závěr musím poděkovat spoustě lidiček, dále pak městu Dobřany a grantové komisi i  Českému rybářskému svazu, z. s., místní organizace Dobřany, kteří se nepřímo podíleli na tom,  aby tento tábor proběhl hladce. Přeji všem mladým rybářům bohaté úlovky a budeme se těšit na další setkání v rybářském kroužku v září 2022.

Petrův Zdar! 

Za vedoucí kroužku Karel Ryšavý