Několik slov rybářského hospodáře k současnému stavu výkonu rybářského práva
Zimní období je příležitostí k zamyšlení nejen nad minulou rybářskou sezonou, ale i tím, kam zaměřit pozornost do budoucna. Rybářská veřejnost bude posuzovat zejména změny pravidel lovu, kdy uživatelé rybářských revírů využívají možnosti stanovení bližších podmínek výkonu rybářského práva ( BPVRP).
Úvodem považuji za nutné připomenout, že všichni uživatelé revírů provádějí změny BPVRP ve snaze vylepšit stávající situaci a často také vyhovět některým zájmovým skupinám, které se v poslední době formují, a to díky moderním vymoženostem a technologiím v současnosti vyráběného rybářského náčiní, návnad a nástrah. Nejlépe se vzniklá situace odráží ve sportovních odborech. Není tak dávno, kdy jsme si vystačili s odbory rybolovné techniky (RT) a lov ryb udicí (LRU), kde se k původní plavané později přidala muška. Dnes se LRU dělí na plavanou, přívlač, mušku, feeder a položenou, a aby toho nebylo málo, tak muška a přívlač pořádá ještě i závody z lodí. Sportovní odbory zmiňuji proto, abych ilustroval stav, kdy na základě rybolovných způsobů vznikají zájmové skupiny jejich vyznavačů. Ty pak považují svůj způsob lovu za jediný a správný a k tomu vyžadují přizpůsobit jak obsádky revírů, tak rybářský řád.
Následující řádky berte s mírnou nadsázkou, zmíněné příklady však stojí za zamyšlení.
Lov na umělou mušku
Lov na umělou mušku je prezentován jako královská disciplína. Její vyznavači prosazují, mimo jiné, lov na háčky bez protihrotu, kvalitní zarybnění revírů nejlépe trofejní rybou a původním pstruhem obecným a lipanem podhorním. Z hospodářského pohledu nic mimořádného s výjimkou velkého množství trofejních ryb, které nekoresponduje s přirozenou skladbou rybí obsádky v revíru. Následný výkon rybářského práva v pstruhových revírech již není z hospodářského pohledu příliš potěšitelný i přes zdánlivě dobře nastavené podmínky lovu. Ulovení a následné zacházení s rybou, kdy řada lovících pořizuje před vrácením ryby vodě fotografie úlovků, není nic, nad čím bychom měli jásat. Každá taková manipulace, od zdolávání ryby pomocí jemného náčiní, po samotné vylovení a následné foto, má poměrně fatální důsledky. Pro celou řadu vyznavačů takového lovu není problém ulovit několik desítek ryb během návštěvy revíru. I když bude rybář obzvlášť opatrný, dosáhne mortalita úlovků cca. 6%. Následně si můžeme snadno spočítat, kolik ryb takovou návštěvu nepřežilo. Otázka k zamyšlení zní, zda je lov pstruhů a lipanů pro potěšení pro revír přínosem. Není lepší si ponechat tři první ulovené mírové ryby a odkráčet domů?
Lov na plavanou
Lov na plavanou, který je v dnešní době masově využíván pouze při rybářských závodech, má samozřejmě své kouzlo. Zkusme se ale zamyslet, jaký dopad může mít na revír (a to zcela pomíjím fakt, že se v jednadvacátém století se ještě dokážeme „bavit“ tímto způsobem, tedy lovem co největšího množství živých tvorů). Výsledkem je někdy doslova tragédie. Lovící soustřeďují úlovky během celého závodu ve vezírku, pravda se snahou o moderní a šetrná zařízení. Po ukončení závodního klání se provádí vážení, kdy váha většinou neputuje za úlovkem, ale úlovek za váhou a někdy tak, že vezírek je smýkán po terénu. Po zvážení dostane závodník body a ryby putují zpět do revíru. Tím má lovící a pořadatel zajištěné „čisté“ svědomí. Že se při závodech jedná řádově o stovky kilogramů takto ulovených a „ošetřených“ ryb, je bez diskuse. Otázku k zamyšlení jsem položil již v úvodu tohoto odstavce. Jde nám o závod nebo o ryby? Je to vůbec sport?
Nepořádek u vody
Poslední téma, které bych rád zmínil, se týká všech vyznavačů Petrova cechu. Když navštívím nějaký revír, nebo se tam dostanu při příležitosti zarybňování, nelze si nevšimnout neskutečného nepořádku. A to je často hodně mírný výraz při pohledu na skutečnost, kterou lze na březích vod spatřit! Abych byl objektivní, tak musím připustit, že ne všechno mají na svědomí rybáři. Mám nepěknou zkušenost i z revíru, který je celý CHRO, tudíž přístup lovícím je zde znemožněn, ale protéká zahrádkářskou kolonií. Výmluva, že když mohou znečišťovat břehy zahrádkáři a vodáci, mohou také rybáři, však neobstojí. Situace je skutečně alarmující, neboť na některých místech již u revírů vznikají celé skládky odpadu. Spousta subjektů a milovníků přírody pak pořádá uklízecí akce, většinou v jarních měsících. Sice se jedná o záslužný čin, ale proč musí ti, co se těchto akcí účastní, dělat uklízečky po neukázněných „rybářích“ a provádět dobrovolně veřejně prospěšné práce.
Závěrem bych rád vyzval rybářskou veřejnost, abychom se vypořádali s opravdu reálnou hrozbou, kdy nás majitelé pobřežních pozemků vykazují do patřičných mezí jen proto, že si po sobě nedokážeme uklidit, že nedokážeme přesvědčit kolegy, pořádající rybářské závody, aby přehodnotili pravidla soutěže s cílem co nejméně poškozovat ulovené ryby. A stejně těžký úkol je přesvědčit vyznavače „královské“ disciplíny o škodlivosti lovu lososovitých ryb jen pro zábavu a uspokojení z úlovku. V případě, že se v těch zásadních věcech přiblížíme uspokojivému stavu, můžeme se dál zabývat dalším vylepšováním pravidel rybolovu prostřednictvím BPVRP.
Jaroslav Vogl
líhňař a rybářský hospodář